Před 27 lety mi rodiče koupili do našeho počítače se 120MHz procesorem první zvukovou kartu. Do té doby jsem znal počítačové hry jen jako obrázky na monitoru. A pak jsem spustil jednu hru. Poprvé v životě jsem slyšel skutečný zvuk z počítačové hry. Hudbu, zvukové efekty, všechno. Pro dnešní generaci naprostá samozřejmost, ale pro mě to byl tehdy neuvěřitelný zážitek. Pamatuji si ho dodnes, po téměř třech desetiletích.
Tehdy jsem samozřejmě netušil, že se k téhle vzpomínce jednou vrátím. A už vůbec ne, že díky ní vytvořím vlastní hru.
Z jedné vzpomínky se narodil Yolko
Když jsem se po 27 letech rozhodl vytvořit vlastní hru, vzpomněl jsem si právě na tuhle. Na jednoduchou hratelnost, radost z každého úspěchu a na to, jak málo tehdy stačilo, aby mě hra dokázala pohltit na celé hodiny. Chtěl jsem ten pocit znovu oživit.
Nechtěl jsem ale vytvořit kopii. Chtěl jsem vzít to, co mě jako dítě tolik bavilo, a dát tomu moderní podobu. Krásnou grafiku, nové mechaniky, náročné souboje, spoustu humoru a především něco, co podle mě mnoha dnešním hrám chybí. Vlastní osobnost a duši.
A tak se narodil Yolko. Malé žluté kuře s obrovskýma očima, leteckými brýlemi a skořápkou, které se raduje, bojí, vzteká, brečí a občas dostane pořádně přes zobák. Yolko není žádný neporazitelný hrdina. Je to malý, emotivní smolař, který se snaží přežít ve světě plném nebezpečí.
Když spatří obrovského bosse, vytřeští oči strachy. Když ví, že dostane pořádnou ránu, začne brečet. Když ho něco naštve, dokáže se pořádně rozzuřit. A když už ví, že je s ním konec? Vezme lopatu, vykope si vlastní hrob a skočí do něj.
Právě tyhle drobnosti mě na vývoji začaly bavit nejvíc. Postupně jsem si Yolka oblíbil natolik, že už pro mě nebyl jen herní postavičkou. Stal se malým hrdinou s vlastní osobností, emocemi a světem.
A pak přišla Pinka
Jednoho dne mě napadlo, že by Yolko nemusel být na všechna ta dobrodružství sám. A tak vznikla Pinka. Malé růžové kuřátko, které Yolka miluje, ale zároveň si nenechá ujít jedinou příležitost, jak ho trochu potrápit.
Když Yolko bojuje s bossem, Pinka sedí opodál, jí popcorn a sleduje souboj dalekohledem. Když Yolko mrzne, Pinka si v teple staví sněhuláka nebo popíjí čaj u ohně. Když Yolko umírá vedrem, Pinka si užívá vlastní bazének. A když si Yolko vykope hrob? Pinka si u něj udělá selfie.
Jenže jejich vztah není jen o škádlení. Pinka dokáže Yolkovi také pomoci. Občas vytáhne laserovou pistoli, bazuku nebo košíček vajec a pomůže mu v boji. A když jde opravdu do tuhého, může mu dokonce zachránit život.
Jsou jako dvě malé děti, které se milují, ale nedokážou spolu vydržet pět minut bez nějaké lumpárny. A právě tehdy jsem si uvědomil, že Yolko a Pinka mají potenciál být něčím mnohem větším než jen postavami v jedné mobilní hře.
Yolko je teprve začátek
Mým cílem není vytvořit jednu hru, vydat ji a tím celý příběh uzavřít. Chci kolem Yolka a Pinky postupně vybudovat vlastní malý svět. Svět plný humoru, dobrodružství, emocí a absurdních situací, ve kterém si obě postavy zachovají svou osobnost bez ohledu na to, do jakého příběhu se zrovna dostanou.
Další hry
Už nyní pracuji na další hře inspirované klasickými arkádami, ve které budou Yolko a Pinka hlavními postavami. Tentokrát je čekají bludiště, bomby, nepřátelé, výbuchy a pořádná dávka chaosu.
Do budoucna bych rád vytvořil další hry různých žánrů, které budou sdílet stejné postavy a jejich charakteristický humor. Chci, aby hráči Yolka a Pinku poznali na první pohled, ať už se objeví v jakémkoliv prostředí.
Vlastní animovaný seriál
Tohle je jeden z mých největších snů. Chtěl bych vytvořit animovaný seriál Yolko & Pinka. Ne jen několikasekundová reklamní videa, ale skutečné pětiminutové až desetiminutové epizody s vlastním příběhem. Inspirací jsou mi klasické animované grotesky, jako Tom a Jerry nebo Pat a Mat.
Každá epizoda bude mít jednoduchou zápletku. Yolko a Pinka se budou snažit něco postavit, opravit, uvařit nebo společně vyřešit nějaký problém. Jenže protože jsou oba trochu nešikovní a rádi si dělají naschvály, jejich původně jednoduchý plán se postupně promění v naprostou katastrofu.
Minimum dialogů, maximum výrazů, emocí, situačního humoru a bláznivých animací. Chtěl bych, aby se u jejich dobrodružství mohly smát děti i dospělí, bez ohledu na to, odkud pocházejí a jakým jazykem mluví. A především aby si lidé Yolka a Pinku oblíbili stejně jako já.
A možná jednou i něco dalšího
Pokud si Yolko a Pinka najdou své publikum, rád bych jejich svět rozvíjel ještě dál. Další dobrodružství, nové postavy, animované příběhy a možná jednou i vlastní plyšáci nebo figurky. Představa, že nějaké dítě bude usínat s plyšovým Yolkem v náručí, je pro mě neuvěřitelně krásná.
Ale nechci nic uspěchat. Všechno bude záležet především na tom, jestli si lidé obě kuřátka zamilují.
Příběh se po 27 letech uzavírá. A zároveň začíná nový.
Na celém tomhle dobrodružství je pro mě jedna věc obzvlášť osobní. Dnes Yolko hraje i můj osmiletý syn. A miluje ho. Když ho vidím, jak se u hry baví, vzpomenu si na sebe před 27 lety. Na malého kluka, kterému rodiče koupili zvukovou kartu a který poprvé slyšel zvuky ze své oblíbené počítačové hry.
Tenkrát jsem netušil, že se k tomu okamžiku jednou vrátím jako autor vlastní hry. A dnes sleduji svého syna, jak prožívá podobnou radost u něčeho, co jsem vytvořil já. Je zvláštní, jak se někdy věci po tolika letech propojí.
Možná právě proto pro mě Yolko znamená mnohem víc než jen další mobilní aplikaci. Je to kus mého dětství, vzpomínka na rodiče, splněný malý sen a radost z tvoření, kterou teď můžu předat další generaci.
Nevím, kam až se Yolko a Pinka dostanou. Možná zůstanou dvěma roztomilými kuřátky v mobilní hře. Možná jednou dostanou vlastní animovaný seriál. A možná se z nich stanou postavy, které budou znát děti po celém světě.
Ale vím jedno. Chci jim dát šanci. A jestli se díky Yolkovi jednou nějaké jiné dítě zamiluje do počítačových her stejně jako já před 27 lety, bude to pro mě obrovská odměna.
Protože některé hry dohrajete a zapomenete. Jiné ve vás zůstanou celý život. Yolko vznikl z jedné takové vzpomínky. A já doufám, že se jednou stane podobnou vzpomínkou pro někoho dalšího. ❤️